Jaký byl zimní tábor Bobří stopy Sedm let v Tibetu 2008?

Na cestu jsme vyrazili v pondělí (bohužel bez Hyňase, který onemocněl), vlakem z Brna až kousíček za hranice na zastávku Vrbovce zastávka. Strážní domek, kde jsme hodlali přenocovat vypálili vandalové a tak jsme vystoupali do průsmyku, odkud jsme spatřili první tibetskou osadu Kasapuling (Myjavu). V sedle se také zrodila tradice stavby kamenných pyramid - od té chvíle platilo, že kdo vynese do každého dalšího sedla nejtěžší kámen, získá nejvíc bodů.

Prvního dne jsme ještě stihli nalézt v kontejneru za vesnicí posvátnou sochu Buddhy značky Barbie a pak už jsme zatábořili na břehu říčky Občhu. Mrazivá noc nám dala tuši, že i další dny budou teplotně krušné.

Po výměně peněz a bohatém doplnění zásob v osadě Kasapulingu jsme druhého dne pokračovali rozděleni na dvojice stopem do hlubokého údolí řeky Cangpo (Váhu) a města Kjirongu (Nového Mesta nad Váhom). Osud htěl tom, že jsme se nakonec pohybovali po dvou různých trasách a sešli se až za tři hodiny. Po překročení řeky vedla naše cesta k pevnosti a hradu Beckovu nad oadou Dzongkha a již za soumraku vzhůru pod masiv Povážského Inovce se sedlem Čhangkhjungla.


Brzy však padla tma a tak jsme první noc museli strávit na plošině uprostřed hory, ztrativše cestu a majíce pouze množství čočky. Druhou noc jsme také okusili tibetský národní nápoj - čaj s máslem.

Východ slunce jsme přivítali již na Inovci (1042 m) a po snídani, ktrá se skládala ze dvou krajíců suchého chleba a trošky sněhu jsme přes Palúch sestoupili co nejrychleji z hor. Nemajíce mapu, záhy jsme se však ztratili v rozlehlých lesích, ze kterých jsme se vymotali až u obce Mönkhabmä (Zlatníky). Právě včas, abychom stihli autobus do Sansang Gewu (Bánovce nad Bebravou).

V Sansang Gewu jsme se konečně pořádně najedli a také ovšem zjistili, že zásoba našich pněz se povážlivě ztenčila a nejsme na tom o nic lépe než Peter Aufschneiter s Heinrichem Harrerem. Chceme-li dorazit až do Lhasy, musíme dále tedy opět stopem. Tma však překazilůa poslední skupině plány a tak jsme se v Ňancchangu (Prievidze) sešli až za tmy.

Zde jsme velice nekomfortně přespali v rozestavěném dom za nádražím a ráno pokračoali vlakem do Lhölamu (Nitrianskéo Pravna), odkud vedla cesta opět vzhůru do hor - překonat další masiv, který nám stál v cestě. Posíleni chlebem se sádle a cibulí jsme ztekli vrchol Vyšehrad (843 m) a klesli za průsmykem Guringla do osady Samsar (Jasenovo).

Dál postupovali někteří stopem, jiní pěšky k horkým pramenům, přesně jak bylo psáno v knize. Závěr čtvrtého dne patřil železničnímu přesunu až těsně před posvátnou Lhasu, do oblasti rozeklaných horských masivů a soutěsek, kterými se vinula úžasná železniční trať.

Pátý den znamenal opět vstávání ve 4.15 a přesun lesem ke stanici na karavanní stezce, odkud nás náš vůz dopravil do Lhasy (Banské Bystrice). Když jsme vystoupili z trolejbusu před středem města, začínalo svítat a v prázdých ulicích se pohybovali první chodci. Jako jedni z mála Evropanů jsme dosáhli hlavního města tajemného Tibetu!

Více informací a fotek ze zimního tábora najdete na adrese jza.wz.cz.