Napříč Sibiří

Později, když jsem byl dovezen do Cerekvice autem, jsme se s Wapim odebrali do klubovny. Tam už byl zbytek Jestřábího klubu, ale také Dan, David, Kuba, Matěj a Bafon z 240. KBS Mravenci z České Skalice a taky Žluťásek z Náchoda. Společně jsme se přivítali a vyrazili do tělocvičny, což měl být na Sibiři náš hlavní stan.

Když jsme tam došli, přijel Láďa. Po chvíli her, škádlení a podobných zábav a radostí, jsme šli ze sklepa, zřejmě nazývaného »skladem cvičebního nářadí« zpět do tělocvičny. Zde již byla přichystaná jakási Olympiáda. Úkol zněl jasně: »Tady vyběhnete, na bidle uděláte shyb, vylezete po tyči na horu, přeběhnete kladinu podél zdi a přitom se jí takle nedoknete , na kruhách uděláte kotrmelec dozadu, poběžíte po čtyřech schodech do tělocvičny, přeskočíte kozu, trefíte se míčem do koše (velice záludné, hlavně pro menší soutěžící) . Potom, až se trefíte, poběžíte k bedně, na tu vyskočíte, uděláte na ní pět dřepů, dotknete se zdi, seskočíte a na žíněnce uděláte kotrmelec. Danův nápad skočit rovnou z bedny a udělat kotrmelec ve vzduchu byl zamítnut, zřejmě z důvodu bezpečnosti. V Cerekvici mají totiž malý hřbitov. A navíc, kopat jámy ve zmrzlé zemi je docela obtížné.

Po výrobě toho kotrmelce, ne vždy zdařilého se mělo vylézt na žebřiny a sjet po nakloněné lavičce. Pak už jen zbívalo 10 x přeskočit švihadlo a doběhnout k protější stěně. Samozřemě to všichni soutěžící neměli stejně a proto, aby jste si udělali obraz o kvalitě hráčů, předkládám výsledky, které se mě podařilo vymámit z organizátorů velice složitým způsobem (před začátkem olympiády jsem jim půjčil blok na psaní ) Takže výsledky jsou:

• 1) Kuba - Kanada 1:29.
• 2) Láďa - Madagaskar 1: 30.
• 3) Matěj -Írák 1:32.
• 4) Žluťásek - Keňa 1:39.
• 5) Dan - Portugalsko 1: 50
• 6) Svišť - Etiopie 1:55.
• 7) Bafon - Nový Zéland 2:14
• 8) David - Brazílie 2:16
• 9) Filip - Japonsko 3:26
• 10) Topik - Dánsko 0:52 (po přičtení trestných bodů 4:22).

Ale přeci nemůžou být všichni první, že? Nebyly povinné všechny dysciplíny, ale za každou nesplněnou bylo 30 vteřin navíc. Proto to moje menší zpoždění. Večer se pak hrály různé hry, např.: vybika a pod. Šli jsme spát v Sobotu ráno asi v 00:30 hod.

V sobotu se měla začít hrát hlavní hra Napříč sibiří zhruba v 9:00 hodin, ale začalo se asi v 10:30 kvůli nějakému zdržení v organizačním týmu. Byli jsme rozděleni do 3 skupin po třech a přišel k nám sám soudruh Svišťovič Živčik a řekl nám, jak se jmenujeme, což jsme stejně za půl hodiny nevěděli.

Potom jsme podstoupili psychotesty a testy síly. V testech fyzické zdatnosti naše skupinka Puškinové vyhrála. Bylo nám slíbeno 70 litrů Живчику s příchutí Kola, ale ihned potom všem skupinkách řekli, že jsme velice hloupá expedice. Oni to ovšem řekli jinak, ale znělo to stejně. Živčik nám byl odebrán. Testy skončily asi v 11:45 a pak mělo být do 13:00 volno na oběd a podobně. Volno bylo až do 14:30, čehož využilo mužstvo a ženstvo expedice ke svým obědům, zábavám apod.

Když jsme konečně zhruba ve 14: 45 vyrazili, zjistili jsme, že je opravdu zima jak na Sibiři, jelikož fučel vítr. Během odpoledne až do večera jsme se postupně probojovávali všemi disciplínami, lámali si nohy, sbírali bedýnky, stříleli po medvědech, klepali se zimou, modrali a pod. Seznam dysciplín je následující:

• Zafixovat zlomenou nohu
• Najít bedýnku a z ní něco donést
• Vyluštit semafor
• Sledovat stopu
• Vystřílet si překlad run
• Jít podle správného konce plotu
• Vyluštit morseovku
• Překonat říčku, vyluštit tajnou nádražní zprávu.

Někteří soutežící ovšem byli lepší nežli jiní, takže naše skupinka byla poslední. Ale i třetí místo je pěkné . Když jsme se vrátili zpátky do tělocvičny, všichni jsme se ohřívali a jedli. Potom jsme hráli hry, např.: ruskou narodní hru "strčdomiče" a pod. Potom jsme zažili jakýsi večerní "přepad", který jsme se snažili rozprášit a přitom jsme jen vyplašili několik obyvatel Cerekvice, zřejmě při vykonávání potřeby .

Večer se strhla hrozná bitva Těšnov proti Pikárci, nebo-li Těšnovská střelnice. No ono osm proti dvěma je docela pěkná zábava, takže jsme Wapimu a Svišťovi vyprášili kožíšek. Pak jsme šli spát. V neděli ráno už jsme si vstávali, jak jsme chtěli a většinou balili a uklízeli. Pak byl rozjezd domů. Mě se akce líbila, protože na ní byla sranda.

Nově uvádíme zápis z téže akce od organizátora Wapiho

V pátek večer přijeli všichni borci, kteří se rozhodli bojovat se Sibiří o holý život. Večer jsme se seznámili (i když se už většina znala) a cvičili svá těla, abychom vše v sobotu zvládli. Hráli jsme basket, pokus o volejbal...

Někteří se běželi navečeřet, ale už jsme je zase volali zpět na Olympiádu. Když už byli všichni udření (obzvlášt organizátoři :-), vyhlásili jsme volnou zábavu. Většina se uložila k Bangu, někteří se oddali sportu a organizátoři se odebrali do kutlochu plánovat sobotu. V jednu jsme šli spát, ale než jsme usnuli, otravoval tam bručící krtek. Však s ním někdo praštil a už nefunguje.Svišt ho oplákaval celý týden.

Vstávali jsme v osm a většina se vypravila do krámu.Samozřejmě, tady se ukázalo, kdo je gringo a badung.Borci si kupovali brambůrky a jiné takové blefy.:-) Začali jsme s malým zpožděním. Vědci byli rozděleni do třech expedic:

Weskrvor (Matěj,Žlutas,Filip)
Sabaki (Dan, Kuba, Luk)
Puškinové (Topik, Bafon,David).

Nejdříve bylo samozřejmě nutné zjistit, zda jsou vybraní jedinci schopní nastoupit na strastiplnou cestu. Psychotesty se skládaly z 9 otázek týkajících se Sibiře a překreslení si mapy. Turnaj v basketballu a fotbálku byl fyzickým testem. Celí schvácení se vědci odebrali na oběd. Druhá etapa také začala o chvíli později, protože se vyskytly nečekané problémy. Ale překonáno a před třetí hodinou jsme začali hrát druhou část. Odebrali jsme se do sadu nedaleko Cerekvice, kde ztroskotala letadla vědeckých expedic. Všichni přežili, ale jeden vědec měl zlomenou nohu, tudíž mu ji museli ostatní znehybnit. Vyluštili šifru, kde je vymřelé město (hřbitov) s vysloužilým doktorem. Tam museli postiženého vědce dopravit.

Doktor jej vyléčil a ještě zadal úkol, kdy museli vědci pobíhat tajgou a najít bednu s tajemným obsahem.Doktor jim ještě prozradil kde jsou a že mají jít na Beluhu. A vyléčil zlomeninu. Takže mohli všichni běžet do lesa, kde na ně u kráteru čekala zpráva v semaforu. Písmenka s panáčky byla na lístcích připíchnuta na stromech.Takže zase chvíle zmateného pobíhání v tajze.

Při tom pobíhání byla objevena stopa, kterou jsem vytvořil z kukuřice. Z vědců se stali na chvíli stopaři a došli až k našemu bývalému členovi Frankovi. Ten na ně už několik hodin promrzlý čekal s lukem. Předal vědcům zprávu napsanou v runách a »lovci« museli ukázat, jak by si obstarali potravu. No, moc se jim nevedlo, s lukem (myslím dřevem, ne s naším členem) asi moc kamarádi nejsou.

Až za tmy vyrazili na další stanoviště, kde jim zpráva v morseovce prozradila další stanoviště. Zde u mě měli určit azimut, kde byl Láda. U něho překonali veletok (asi Lenu) a vy razili po poli nebo podél trati na nádraží. Zde byla poslední šifra - najít eskymácký kmen, schovaný v nedalekém porostu. Když jsme se všichni shledali, značně promrzlí, vrátili jsme se do tělocvičny. Zde byla na programu ruská národní hra "strčdomiče" a tím byla zakončena samotná výprava po Sibiři. Spočetli jsme výsledky a pan podnikatel Vladimir Svištovič Živčik, který všechny expedice platil, vyhlásil výsledky.

Nejvíce byl spokojen s výsledkem vědecké skupiny Weskrvor. Na druhém místě byli Sabaki a na třetím Puškinové. Všichni však byli dobří a na Sibiři přežili. Borci!!! - Idylka klidu byla ještě týž večer porušena křikem "Těšnov je nejlepší!" a tím se strhla bitva. Těšnov - já a Svišt - proti pikárecké přesile - zbytek. Řež míčová to byla obrovská, ale všichni se drželi statečně.

Až když bo trval asi 15 minut, začali pikárečtí pomalu odpadávat a aby skryli své unavení, prohlašovali, že nechtějí Těšnovákům ublížit. Ovšem všichni jsme prokoukli jejich lenost, strach a unavenost. No nic. At žije TĚŠNOV!

Už zde nebudu popisovat, jak jsme šli spát, a jak se v neděli uklízelo (ovšem beze mě, já musel odejít před devátou domů). Jsem velice spokojen, že se akce vydařila. Doufám, že se na ni líbilo i ostatním a zase přijedou.A přijede vás doufám víc a odevšad. Dasvidania.