Jak se "rodí" vůdce…

Jako malý kluk jsem tuhle knihu vůbec nezkoumal. Četl jsem to, co mi autor napsal. Dnes mi to přijde jako z jiného světa. Skoro, jako by autor kladl na své čtenáře větší břímě s pochopením této knihy, než by byli schopni zvládnout. 

Jaroslav Foglar se svými výchovnými metodami soustředil na mládež do pubertálního věku. I tento román se odehrává v období posledního ročníku základní školy. A skoro bych pro celý vývoj knihy označil za klíčový právě moment před zahájením školního roku. Kdy se chlapci dostávají do krizového věku, kdy se po dvou dlouhých měsících opět setkávají.
Hlavním hrdinou je zde Petr Solnar, ale důležité postavy jsou tu celkem tři. Mimo Solnara je to především Ruda Lorenc, kterého všichni obdivují. Obdivují, aniž by přitom měli pro tento obdiv nějaký zvláštní důvod. 
Je to klasický příklad oné charismatické postavy, která je sice výjimečná, ale má ještě cosi, čím si získává davy. Oproti tomu, hlavní hrdina knihy si na začátku připadne nejvšednější a nejnezajímavější z celé třídy. Přesto se na konci románu stane jejím předsedou. Přispějí k tomu hned tři okolnosti. 
Jednak si je vědom své „podprůměrnosti“, jednak na sobě chce velmi usilovně pracovat a jednak, jeho hlavní protivník, v podobě Rudy Lorence jednoduše podcení celou situaci. I své vlastní schopnosti, aby se nakonec, ze zoufalství o svoji prestiž, dopustil zjevného podvodu.
Ta kniha je neskutečně sugestivní. Jak se hlavní hrdina přemáhá, aby se neucházel o přízeň „hvězdy“ třídy. Jak se postupně stává cílevědomějším a disciplinovanějším, když jej třeba Ruda Lorenc zbytečně a unfair, udeří při hokejovém zápase. Petr mu to nevrátí a získá si tím veliký obdiv ostatních.
Když jsem tuhle knížku četl v dětství, připadala mi hrozně dlouhá. Dnes můžu s údivem sledovat, jak zhuštěná je. Že se autorovi podařilo prakticky do každé z kapitol „zkomprimovat“ samostatný příběh. O Umrlčí masce, o fackovacím panákovi třídy, nebo o tom hokejovém zápase.
A vždy nezapomene jaksi zmínit onu rozpolcenost hlavního hrdiny. Který se na jednu stranu chce Lorencovi „podobat“, na druhou stranu jím vlastně opovrhuje a sám ve své lidské přirozenosti touží po uznání. A je to právě sám Ruda Lorenc, který vědom si Solnarovy nenápadné výjimečnosti, začne si zoufalými obranými reakcemi kopat hrob vlastní popularity. Nakonec, je to všemi obdivovaný a obletovaný Lorenc, kdo neunese tíhu vlastní prohry.
Zapomněl jsem na něco? Ano, na toho třetího. Třetí důležitou postavu, kterou je žák, co do Solnarovy třídy přistoupí v průběhu roku. Jmenuje se Cyrin a ihned po příchodu do třídy na sebe upoutá pozornost. Uhlazeným jednáním, fyzickou zdatností i uzavřeností vůči třídě. Petr v něm z počátku hledá přítele. Už jen proto, že se Cyrin hlásí ke Skautingu, ale v průběhu románu se právě tato postava natolik změní, že vlastně vyjde jako negativní. A hodná opovržení.

Jak už jsem napsal, Petr Solnar je nakonec zvolen předsedou třídy a navíc vstoupí do Skautského oddílu. Proměna Solnara z všedního chlapce na Junáka nás provází celou knihou, ale nejsem si jist, zda ji mladý čtenář opravdu v celé šíři pochopí. 

Boj o první místo
Jan Kobes, 1936