​Náborová kniha do Dvojky

Myslím, že stejně jako v případě Stínadel, i k téhle knize jsem v dětství hledal cestu přes druhý díl, který byl dík hře o Alvarezovi lákavější. Přesto jsem se chca-nechca musel prokousat i tímto dílem. A dnes? Jsem i za tento první díl rád.

Je to tak. Devadesátka je Dvojka a Devadesátka se nejmenuje Devadesátkou pro počet chlapců v oddíle (to by bylo už středisko) ale pro své číslo v Junácké organizaci. Ale popořádku…
Třebaže jde o knihu pro hlavního hrdinu zlomovou, už od začátku nejde o příliš zakřiknutého, nebo snad nejistého chlapce. Naopak. Mirek Trojan (už to jméno zní velitelsky) je chlapec z počátku patřičně sebevědomý, který má svou partu. Tedy, až do té chvíle, kdy k ní přibude další člen – o pár let starší a o to víc také dominantnější Ondra. Dospívající chlapec, nebo možná už i mladý muž, jenž do jisté míry trpí, strádá ve společnosti a svůj „komplex“ si kompenzuje absolutní dominancí v partě.
Pro Mirka to znamená nejen ztrátu vůdčího postavení, ale i začátek všech dalších problémů. Nejen, že se kvůli tomu, aby si ho Ondra „vážil“ odhodlá ke špatnosti (do té doby je pouze „tuctový, hrubý“ hoch) ale posléze se stane i terčem Ondrova vydírání. Ať už proto, že sebou postupně chce odejít z party oba dva zbylé členy, ale taky proto, že se Ondra nechce smířit s Mirkovou zradou.
I když, zradou!? Mirek se prostě spontánně rozhodl pro jinou společnost. Pro společnost, která jej nejenže naplňuje, ale dává mu jasný směr a cíl v dalším životě. Stejně jako uznání, které mu parta v čele s Ondrou už nedávala.
O co jde? Mirek se, aby zapůsobil na Ondru, a třeba i na další chlapce v partě, chlubí, že v Junáckém oddíle odcizí stan, aby mohla parta podnikat výlety za město. Shodou náhod mu vstup do Skautingu navrhne i jeho otec, vojenský důstojník a tak Mirkovi nic nebrání v tom, aby se do oddílu přihlásil.
Atmosféra i přátelský duch v Devadesátce jej však natolik pohltí, že se svého cíle ukrást stan nakonec zalekne (jak by to šlo okrást tak dobré kamarády) a namísto toho, aby jej vyplnil, propadne činnosti v Devadesátce natolik, že se rozhodne přivést sem oba dva zbylé chlapce bývalé party. Dost možná, ale to je opravdu moje spekulace, že kdyby se i Ondra včlenil do Devadesátky, došlo by i u něj k proměně a třeba by se stal jednou z vůdčích osobností oddílu.
Ovšem jsme u reality Mirka Trojana a mě udivuje, ale v širších okolnostech pro tohle chování mám pochopení, že se i na téhle cestě k dobru, už mimo dosah party, nechal donutit k sepsání „prohlášení“, že do oddílu přišel ukrást stan. Snad to byl onen brutálně dominantní vliv Ondry, který i kouří, že se nezmohl na odpor a vzniklo tím jeho další trápení, které se přeneslo prakticky i do dalšího dílu.
Komplikovanost děje románu však nekončí jen u peripetií Mirka s partou, ale i spletitými vztahy uvnitř oddílu. Dospíváním dalších členů... i když, zase jsme u té „foglarovské“ ušlechtilosti. Mirkův vzor v Devadesátce, chlapec ušlechtilého jména – Jiří, je z počátku ve všem lepší než Mirek, ale nakonec oddíl opouští, protože „přišel jeho čas“. Ono totiž i jeho nachýlení, tedy odchod z Devadesátky je poznamenáno jistou obhroublostí. Skoro zbytečnou.
Čtenář zkrátka sleduje proměnu Mirka Trojana z floutka (dnes bychom mohli říct i trošku gaunera, který šikanuje slabší) na chlapce se smyslem pro čest a morálku, který velmi citlivě, možná i s rostoucí obavou vnímá dění uvnitř oddílu, stejně, jako se snaží vymanit z přetrvávajícího strachu z Ondry, i obavy o své kamarádství s Joskou – mladším členem z bývalé party.

Myslím, že o autorově výjimečnosti hovoří i fakt, že knihu napsal po pěti letech činnosti ve vedení svého oddílu. I když kniha působí daleko zkušenějším dojmem. Spíš, jakoby ji psal člověk s praxí daleko větší.

Pod junáckou vlajkou
Jan Kobes, 1940