Řásnovka ve stínu Stínadel?

Proč ve stínu Stínadel? A tak, vysvětlení je na snadě. Román je o klubu a odehrává se v svébytné čtvrti města. Jeho chlapci sice nejsou nepřátelští vůči „cizím“ ale i tak je tam znát jistý odstup. Ale, možná že to tak vnímám jen já.

Příběh Tajemné Řásnovky začíná v okamžiku, kdy se mladý chlapec Jindra Sochor ocitne na dně. Nevyrůstá totiž zrovna v idylické rodině a to se odráží na všech zásadních věcech, které jsou pro úspěšný vývoj mladého člověka klíčové. Vše vyvrcholí střetem s učitelem, který jej vyděsí slovy, že jej nechá propadnout. A to snad ani svá slova nemyslel vážně…
Chlapec se rázem ocitne ve slepé uličce, protože neví jak dál. Čeká, že bude doma zase bit. Proto zkratkovitě uteče z domova, aby se nakonec řízením náhody ocitnul ve čtvrti, která si žije tak trošku vlastním životem. Ve čtvrti, o které moc neví, ale která jej nakonec právě tou svou podivností láká. A to do té míry, že se nakonec rozhodne začít tu „nový život“.
Zvláštní je, že v knize není ani slovo o kamarádech, nebo i spolužácích z Jindrovy domovské čtvrti. Zatímco zde, v Řásnovce si je najde téměř okamžitě. A čemu náhoda nechtěla, že se zde zanedlouho stane jedním z důležitých činovníků! Ale nepředbíhejme.
Myslím, že právě Tajemná Řásnovka je jednou z mála knih, neřku-li snad jedinou, ve které najdeme rodiče, kteří nejsou úplně vzorní, kteří nepodporují své potomky tak, jak by bylo vhodné. Ale, přitom, právě tohle je klíčový faktor celého příběhu. Je to člověk zvenčí – Jindrův třídní, za kterým chlapec nakonec jde, aby situaci uklidnil. Za kterým jde, aby se s ním poradil – co dál…
Hlavní hrdina má totiž zájem. Založit si klub a rozvíjet v něm své schopnosti. Podílet se na pestré činnosti a sdílet své zážitky s chlapci (pozor, v tomto románu i s děvčaty!) stejného smýšlení. S odstupem začátku knihy se Jindra jeví, jako překvapivě silná osobnost, na svůj věk poměrně vyspělý a samostatný, který se „najednou“ rozhodne začít řešit věci sám. Sám si najde učení, po té, co jej jeho přísný, nebo přímo poněkud despotický otec ze školy vzal. Sám si najde učňovské místo a sám se pak začne učit – soukromě studovat, aby se přece jen pokusil dostát svého "dětského" snu, stát se učitelem. Ale ani tahle iniciativa s jeho tatínkem příliš nepohne, aby byl k synovi vlídnější. I když je tím sám překvapen, protože mu regulérní šanci na vzdělání sám vzal.
Klub, u jehož zrodu Jindra stál, není úplně „jeho“, ale svou povahou si jeho členy velmi brzy podmaní, až jej po střetu s dosavadním „lídrem“ sami jednohlasně zvolí vedoucím. Naopak, to co v románu vyzní jako jednoduchá věc, ve skutečnosti celkem zavazuje. Totiž – jménu klubu, které Jindra navrhne a které je za všeobecného jásotu schváleno.
Chlapci si totiž dají jméno Stráž Řásnovky a chtějí pod tímto názvem konat nejen dobro, ale i sjednávat pořádek. No, přiznávám, že v dětství jsem tuhle myšlenku přijal s obdivem. S tím, že bych se také rád takového klubu stal členem. Jenže, takový název, i myšlenka klubu je velmi zavazující a plnění cílů nesmírně náročné. Co tím chci říct? Že i tak čistá a pozitivní myšlenka, aby se mladí lidé zapojili do společnosti, takto razantně je sice krásná, ale v praxi na ně klade velké břemeno rozhodování a zodpovědnosti.
I v této knize se samozřejmě setkáme se zápornými postavami, aby ta pozitiva více vystoupila. Třeba dík partě Arny Bidmanna nebo učňům z Jindrovy truhlářské dílny. Žel, i z počátku pozitivní postavy se nakonec ukážou špatné. Proto, přestože se hlásí do Stráže Řásnovky, nakonec neprojdou morální „prověrkou“.
Bohužel, příběh končí otevřený. Alespoň stran Jindrova dalšího studijního osudu, nebo snad vývoje u něj doma. Dobrou polovinu knihy, až do jejího konce vyplňuje příběh s Fan-Tanem, kdy Stráž Řásnovky plní své titulní poslání a zastane se autora hry před bezprávím a přesilou těch špatných.

Ve stínu Stínadel? No, není to poprvé, co se autor sám vykrádá. Ať už je to obsesivní tajemná čtvrť, jako Stínadla, nebo jako Přístavní, s vůbec prvního románu Přístav volá. Najdou se tací, kdo budou oponovat, že Řásnovka je něco úplně jiného. Ale, ten směr to má…
Proto abych z Řásnovky nedělal vyložený plagiát, například v Rychlých šípech se objeví zase Fan-Tan. A v Dobrodružství v Zemi nikoho narazíme zase na zmínku o Rychlých šípech. Ale o tom zase jindy…

Jaroslav Foglar - Tajemná Řásnovka
Blok
1965